Stres a děti

NAŠE DĚTI NAŠE OBAVY

máme skoro prázdniny za sebou. Pokud máte děti, možná se vám během této doby stalo, že jste trnuli hrůzou o jejich zdraví. Že jste se otočili a viděli je ve výškách, ze kterých se vám motá hlava nebo o co hůř, nejsou vůbec nikde. Ještě před půl sekundou tam byli. Co se proboha ZASE mohlo stát ?

A teď ten pocit ?

Strnutí, zrychlený tep, dech, rozšířené zorničky, a během 20-ti sekund máme 38 scénářů, co se může stát.

A těmi scénáři se udržujeme v tomto stresujícím stavu, kdy se nám zbystří smysly a začneme produkovat adrenalin, kortizol a noradrenalin. Všechno je prostě špatně. Katastrofizace všeho, je na světě.

Když začnete tuto skutečnost pozorovat a začnete vnímat i realitu oproti černým scénářům, které se derou na povrch . Může přijít i tzv. Pomatení nebo rozpolcenost z toho, co je vlastně správně. Opravdu vyšilujete úplně zbytečně? Nebo je tady šance, že obavy jsou oprávněné? Najít hranici v danou chvíli je opravdu těžké. Mozek vyhodnocuje podle toho, jaké má předchozí zkušenosti a z nich vyvodí závěr.

To by bylo skvělé, kdyby se k tomu rozhodnutí dále nevracel a nezpochybňoval ho. :)

A od toho máme naše blízké a rodinu, se kterými bychom se měli dělit o tyto nebo jiné tíživé životní situace.

Protože, když sdílená radost je dvojnásobná, tak sdílený stres je poloviční .

Dítě, stejně jako každý jiný empatický tvor dokáže dobře odhadnout pocity svého drahého rodiče. A protože ještě není tak psychicky odolné. Všechny tyto pocity nasává jako houba a jedná podle nich . Nervózní maminka, která umí perfektní poker face a klidným hlasem přivítat zdravotní sestru, která má malému píchat první injekci, však svého malého uzlíčka neoklame tělem. Děti velmi dobře vnímají emoce a vůni své maminky. A stejně jako zvířata vycítí nebezpečí, tak bejbátko cítí, že je něco jinak a reaguje různě. Většinou však pláčem.

I když jste přesvědčení o tom, že jste v klidu. Vaše podvědomí koná proti vám. A tohle vše je dobré začít pozorovat a všímat si změn na svém chování a hlavně pocitu, který nám daná situace přináší.

Všimnout si toho, je značka ideál. Potom už se jen ptát sám sebe, co by mi teď pomohlo, abych se cítil lépe. Cokoli ,ale musí to být reálné. Věřte mi, občas stačí velmi málo. Jako například vřelé obětí.

STRES JAKO SLUHA NEBO ZLÝ PÁN

Stres nám může pomoci a zachránit i třeba život. Pokud však v tomto stavu setrváváme, a jsme například přemíru úzkostní rodiče. (Tuto skutečnost určuje náš osobní pocit. Jak moc se v situacích, kdy se pohybují cítíme špatně. ) Jestli nás bolí žaludek, máme ''jen''knedlík v krku nebo nás to zcela paralyzuje.

V případě, že s námi je často. Velmi často. To můžeme zjistit tak, že začneme pozorovat naše myšlenky. Jsou příjemné? Všímáme si kladů na dané situaci? Nebo máme spíše tendence vše kritizovat? Od počasí až po současnou vládu?

Když se naše mysl často stresuje naše tělo reaguje stejně jako v případech akutního stresu v případě nehody. Sice ne, tak moc intenzivně, ale hormony, které vyplavuje naše tělo neskutečně zatěžují a pak přichází na řadu CHRONICKÁ ÚNAVA. Stav kdy se po vyspání necítíme vůbec čilý a každý nový problém řešíme s přehnanou dávkou emocí nebo neřešíme vůbec. Nemáme na to třeba sílu. A tím se frustrace může zvedat a my se točíme v bludném kruhu.

Vystoupit se z něj dá. Chce to však pevné rozhodnutí a něčí pomoc.